Úsměv léčí, všechno. :)

Duben 2014

Důležité! Ale nepovinné.....

28. dubna 2014 v 21:23 | Kesie-chan
Konichiwa mina-san, takže tímto bych vás chtěla o něco poprosit..... Jak už jsem zmínila v předešlém článku, chtěla bych vydat svou knihu, která je právě ve stádiu "vývinu". A proto, dokud je kniha v ''larválním stádiu'' bych od vás chtěla jediné a to, abyste si přečetli alespoň tuto první stranu, kterou už mám napsanou a posléze mi napsalli, jak to na vás zatím působí, co by jste tomu vytkli, popřípadě pokud najdete gramatickou chybu, abyste mě na ni upozornili..... Je to takové moje alfa testování, jestli by se to vůbec někomu líbilo a má tedy cenu si s tím tu práci dát, jestli to vůbec má šanci projít do "prodeje". Za každý komentář budu moc vděčná!! Snesu a možná i radši tu uvidím zdůvodněnou kritiku než komentář se slovy: ,,Dobrý". Takže pokud máte čas, prosím, přečtěte si to a řekněte mi své pojmy z dojmy, protože mi na tom vážně docela záleží :) Pokud se Vám ta kniha bude líbit, tak tu budou její stránky přibývat pravidelně a vy budete stát u jejího vzniku ^^ Pro případ zájmu ji, umístím do rubriky kapitolovky.
Všem za komentáře děkuje Vaše velmi naivní autorka Kesie :3

Co nás čeká.....

27. dubna 2014 v 17:47 | Kesie-chan
Tákže neříkám, že tu budu s nějakou pravidelností, ale už mi blog začal chybět. Moje nálada je sice furt na bodu mrazu nicméně, někdy ten zlom snad přijít musí a já budu zase to "happy" stvoření.
Mám dopsaný další díl Moje tělo, moje duše! ale vydám ho jen pokud budete chtít. + se chci zeptat
mám dva nápady jak to ukončit a nevím který vybrat. Buďto povka skončí tímto dílem a nebo bude pokračovat, ale ubírat se jiným směrem. Proto bych byla ráda, kdyby ti, co ji budou číst, řekli buď za A (kratší verze, hloubka) nebo za B (delší verze, zase v pokusu o vtipném stylu psaní) Budu ráda, když to rozseknete za mě, protože bych se stejně asi nerozhodla :)
A za další, přibudou tu recenze na knihy, protože jsem se docela rozčetla a na topení mi leží tak dalších deset knih -.-" :D No jo Keksína jede.
Recenze na seriály anime, odkazy na online, to je jasný :D a možná i něco z deníku Keksíny. Navíc Vám svěřím velké tajemství. Začínám točit (já a 2 kamarádky) videa na youtube, máme v plánu začít o velkých prázkách :) Budou to letsplaye, vlogy, challenge, všechno :D i odpovědi na otázky na asku, který jsme proto založily :D Takže ano, Keksína tu poprvé odhalí svůj sekšííí xichtík :DD ALE! Pouze povolaným :D Nebudu zveřejňovat odkaz na blogu, pokud se mnou někdo chce mluvit, debatovat
nebo cokoliv řešit zastihnemě skoro denně na skype: Kesie :3

tam si klidně může říct o odkaz ;)

Co se týče životu Keksíny v posledních pár měsících, heleďte není moc o čem mluvit. Známky jsou katastrofální, v pěvecký soutěži jsem pohořela, prostě tak no :D určitě vás to všechny moc zajímá :D Ale ani nevíte jak jsem ráda, že jsem zpátky, proto se tu vypisuju se samejma hovadinama aby to bylp co nejdelší xDD No nic amigos, já jdu dělat recenzi na knihu :D zítra jí tu máte :D tak Aloha! :D

PS: Neví někdo, kdy je advík? :D

Proč...?

27. dubna 2014 v 13:16 | Kesie-chan
Ptám se proč a to z jediného důvodu a v tisících otázek. Všechen život u mě ubíhá tak rychle a zároveň tak pomalu.
Ztratila jsem, nebo jsem snad ani nikdy neměla smysl života a teĎ přemýšlím, proč že to tu vlastně zabírám místo.
Nemám žádný cíl, jen proplouvám životem s lehkovážností a flegmatismem.
A tak se ptám proč? Proč až teď? Proč mi život mizí pod rukama. Život ve kterém jsem nic nedokázala. Život, který se řídí sám a já jen sedím a nechávám ho plout?
Proč mě to nenapadlo dřív? Proč jsem si toho všimla dnes? Proč jsem s tím nikdy nic neudělala? A s tím souvisí i 2 otázky....
Kam se poděl ten minulý cíl? A existoval vůbec?
Zkouším stále znovu přicházet na odpověď k zmíněným otázkám a přišla jsem na jedno.
Musím s tím něco udělat. Nehodlám promarnit život. Na nic neni pozdě a až konečně přijdu na to co chci, tak si za tím půjdu.
Silná slova na malou holku, ale přece jen se snažím je brát vážně jak nejvíc to půjde.
Protože nuda je společník, se kterým už si tykám docela dlouho.
Ne nadarmo vznikly přísloví, bez práce nejsou koláče, za úspěch se trpí.
Rozhodla jsem se dopsat svou knihu a ač to může znít velmi naivně a puberťácky, tak ji posléze vydat.
Je snad důvod, proč bych nedokázala to co jiní přede mnou?
Není a pokud ano, tak se ukáže až během mé cesty.
Další můj cíl je zhubnout, protože jsem vždy (jako na všechno) na to byla moc líná. Ale o co je lepší sedět doma a koukat do stropu než si zacvičit a vidět, alespoň nějaké výsledky.
Sama nevím, kde se to ve mě vzalo, sama nevím kdy to přišlo a nemám tušení, zda to není jen dočasný popud, jakože nejspíš ano.
Ale rozhodla jsem se s tím něco udělat.
A k těm dvěma zmíněným otázkám předtím. Kam se oděl a existoval vůbec můj cíl. Ano, v hloubi duše existovat a já ho našla dřív než jsem čekala. Zhatilo mi to plány a tak jsem začala pátrat sama v sobě. A našla to, co mě donutilo napsat tenhle článek. Hluboko v útro bách duše a přece jen se to třáslo v temném koutě.
Moji cílevědomost.