Úsměv léčí, všechno. :)

Experiment S.E.X. - 3. + 4. díl :3

23. září 2013 v 19:53 | Kesie-chan
Vaše milá Keksinka dostala střípek naděje, co se týče ft, a tak je schpna tento článek vydat (našla mangu k dalšímu ještě netočenýmu dílu!! juhuu, zvedejte vlajky, zapalte pochodně) nicméně se učím, a jako obvykle máme pestrý čtenářák, za rok knih..... upřímně, pokud se Daya brzy nepřidá, budu to muset pozastavit (zase, já bejt vámi, asi se ukamenuju) no pokusím se dále obíhat atd. pokud budu stíhat, dneska mám čas, poňáč jsem vynechala umělku (základní umělecká škola, já už střední stupeň) Musela jsem změnit učitelku, protože jsem už na středním stupni a ostatní mí přátelé jsou buď ještě na 1. nebo jako (viz. Mašina a Daya odešli výtvarničit na střední uměleckou do bechyně, ) takže mezi definicema z chemie a slovíčkama, jsem si našla na Vás nějaký čas..... No nejsem boží....? Nejsem, já vím :DD tak tady máte Sexperiment, dva v jednom, jak jsem slíbila, a povídka nový zítřek už je taky v plném proudu ;D¨(další díl jsem přednastavila, takže tady bude ve středu večer :) ^^ ) pěkné počteníčko, za případné chyby se omlouvám, nemám betu, kontroluji si sama, a komentáře by potěšily :3 a co se týče třídění sb, to ještě vymyslím, co s tím..... ^^





3. kapitola + 4. kapitola

,,Umm.... " zakňučel jsem a položil si ruku na čelo. Probudil jsem se na nějaké bílé posteli a potemnělé pokoji. Světlo sem proudilo z vedlejší místnosti, ale nerozeznal jsem jestli je den nebo noc ´, protože to světlo byla stropní zářivka. Kde se nacházím jsem zjistil až ve chvíli, kdy jsem uslyšel opravdu nepříjemně známý zvuk Steinovo jezdící židle. On se přibližoval! Rychle jsem zas dělal, že ještě spím. Zvuk se rychle blížil, následovalo ťuknutí o práh * jako vždy * a pád na zem. Nemohl jsem si odpustit škleb. Stein se zvedl jako by nic a přejel až k lůžku, kde jsem ležel.
,, Kůzlátko už se nám probudilo? " řekl rošťáckým hlasem. Pořád jsem pevně doufal v to, že uvěří tomu, že spím, a až by se vzdálil, tak bych se vypařil.
,,Já vím, že nespíš.... " zamrazilo mě. Sakra! Ale divadlo jsem hrál dál, doufajíc v můj úspěch. Najednou mě ale pohladil po tváři a to už jsem nevydržel a vyskočil z postele schovat se předním za nejbližší překážku, stolek. Vyděšeně jsem se na něj podíval. Poznal co se ve mě odehrává a dost marně se mě snažil uklidnit.
,, Neboj, nebudu na tobě dělat pokusy .... nebo alespoň né takový, jaký si myslíš. " s úsměvem mě sledoval. Konec věty mě vážně neuklidnil, spíš ještě zneklidnil a přivedl na myšlenku, co horšího může ještě být?
,,A jaký teda? " řekl jsem roztřesenějším hlasem než jsem zamýšlel. ,, Né, já tě vážně nechtěl vyděsit.... dáš si něco? " pořád měl ten podivný úškrn.
,, Nemám na nich chuť, jdu domů. " snažil jsem se to říct co nejvíc klidně a s odporem.
,, Ale noták..... ani jsme si pořádně nepopovídali, teď tě domů rozhodně nepustím. " Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Pořád mě v hlavě kousala otázka. Co po mě chce?! Navíc mě ani nehodlá pustit domů !
,, Ne-nepřibližuj se ke mě! " štěkl jsem na něj, když se ke mě rozjel na židli.

------------------------------------------------------

Stein se po cestě zase rozmáznul o nějaký hrbol * jak může být někdo tak dementní *, že se dvakrát za pár minut rozseká na své vlastní židli.... No jo, říká ten pravý paranoidní idiot, který málem ani netrefí domů.... Nesuďte mě ! Protáhl jsem obličej, když jsem zpozoroval, jak rychle se z nárazu vzpamatoval. Přikrčil jsem se za stolem a až pak mi nějak došlo, že to byl docela chabý pokus se na dospělého chlapa.... Stein mě samozřejmě hned objevil, chytil mne za ruce a táhl za svým turbokřesílkem. Mě jsem chvíli pocit, že létám !! Ve skutečnosti jsem ale jen pár sekund vlál za křeslem a pak jsem drhnul xichtem o podlahu. Bleskurychle mě postavil na nohy. * Jak mě sakra mohl unést ?! * a přimáčkl mě na jakousi dřevěnou desku. *O co se ten maniak pokouší?! Radši to nechci vědět... ­* Jako by se bůh přeslechl, ten zmetek mi najednou sklapl i železné okovy na mých končetinách. Byl jsem doslova připoutaný na dřevěné desce!!* Ou my Jashin!! Ty se asi hodně bavíš co?! Tohle slyšíš, ale to že chci odtud je ti fuk!! Měl jsem se dát na modlení... Stein mě se zkoumavým pohledem a točíc šroubem na své hlavě stále obcházel kolem dokola. Začal se mi potit zátylek. Mno bezva, jako by toho nebylo málo... Steinovi se na tváři probudil poťouchle nevyspytatelný pohled......
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stories69 stories69 | Web | 2. února 2014 v 13:37 | Reagovat

Stein vymýšlí úžasné přezdívky :D koloušek, pusa, kůzlátko :D je to hrozně roztomilýýýýýý, jdu si přečíst další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama